Home Blog politika Já chci do Řecka

Já chci do Řecka

Popis: 2010-05-05 | politika Já chci do Řecka | Přetisk e-mailu na první pohled zde na Korfu žádná krize není nezaměstnaní berou podporu kolem 500 eur Typický mladý Řek touží být státním zaměstnancem. 35 let garantovaného platu Jaké jsou ve veřejném sektor
Klíčová slova:
Hits: 2461
Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 
Blog - politika
Napsal uživatel Administrator   
Středa, 05 Květen 2010 01:00
Přetisk e-mailu
Několik čtenářů mě požádalo, jestli bych mohla něco napsat ke krizi, ve
které se Řecko právě topí. Nemohla. Ekonomice nerozumím vůbec a na první
pohled zde na Korfu žádná krize není moc patrná. Lidé sedí na náměstí a
popíjejí kávu jako vždy, nezaměstnaní berou podporu kolem 500 eur
měsíčně a nedávno jsem se dozvěděla od své kamarádky, která má
dvanáctiletého syna, že na začátku letošního školního roku dostaly
všechny děti v Řecku v prvním ročníku gymnázia (naše 7.třída) poukázku
na 450 eur, aby si za ně povinně nakoupily notebooky...
 
Zdá se, že řeckou krizi řeší celý svět kromě Řecka. Byla jsem upozorněna
na skvělý rozhovor v LN, který mluví za vše, takže, pokud vás to zajímá,
přetiskuji ho sem celý.
 
Letitý zvyk řecké vlády kupovat si voliče tím, že je zaměstná. Typický
mladý Řek touží být státním zaměstnancem. Přijde vám to zvláštní? Jemu
ne. Protože jakmile získá místo ve veřejném sektoru, získává definitivu.
Už ho nikdy nevyhodí, až do důchodu.
 
Tu definitivu má od prvního dne v práci?
 
Jistě. Formálně sice běží šestiměsíční zkušební lhůta, ale po jejím
uplynutí nikdy nikoho nepropustí. Tudíž člověk, který v 25 letech
vstoupí do státní služby, má před sebou 35 let garantovaného platu. A
celoživotní penzi. Až umře, přejde penze na jeho manželku. A pokud by po
něm zůstaly neprovdané dcery, dostanou státní penzi taky.
 
Kdy se celoživotní garance pro státní zaměstnance zavedla?
 
To je už dávno. Je dokonce zakotvena v ústavě. Ovšem v ústavě se
připouští i možnost ztráty místa ve veřejném sektoru, pokud by bylo
zrušeno. Jenže místa ve veřejném sektoru se zásadně neruší, a když ano,
tak za cenu ohromného odstupného. Bývalý ministr hospodářství jednou
výslovně řekl, že PASOK ve svém slovníku nemá výraz propustit.
 
Jaké jsou ve veřejném sektoru platy?
 
V průměru 2,5krát větší než v soukromém. A u vás?
 
Kde ve státním sektoru byste nejvíc škrtal?
 
Největší skupinu státních zaměstnanců tvoří učitelé. Řecko na školách
prvního a druhého stupně zaměstnává čtyřikrát víc učitelů na žáka než
Finsko. A pokud je finské sekundární školství považováno za evropskou
špičku, ptám se, k čemu my potřebujeme čtyřnásobek učitelů. Nový premiér
Papandreu se sice tváří, že proškrtá výdaje, současně ale oznámil, že
přijme sedm tisíc nových učitelů. Přitom jich už teď máme asi o 80 tisíc
víc, než by bylo třeba. No a když si vydržujete tolik učitelů, nakonec
pořádně nepracuje žádný.
 
Teoreticky můžete třídy rozdělit na čtvrtiny a každý učitel bude mít práci.
 
Někde by nepomohlo ani to. Před několika měsíci například vyšlo najevo,
že na odlehlém ostrůvku Agios Efstratios provozují školu se čtyřiceti
učiteli a deseti žáky.
 
Co ti nadbyteční učitelé dělají?
 
Pobírají plat, ale neučí. Někdo třeba v pracovní době jezdí s taxíkem,
spousta jich je v turistických službách. A ti, kteří opravdu učí, učení
často odbývají tak, že rodiče musí dětem platit odpolední soukromé
doučování. Doučují je zpravidla učitelé ze státních škol. Takže lidé,
kteří nedělají to, za co je platí stát, pobírají dva platy. A žádná
vláda se na to neodváží sáhnout. Abych ale nemluvil jen o učitelích –
přezaměstnanost panuje ve všech státních podnicích. Třeba řecká národní
banka – schválně, kolik lidí pracuje v České národní bance?
 
Z hlavy nevím.
 
Jsme zhruba stejně velké země, vy máte deset milionů obyvatel, my
jedenáct. Naše centrální banka zaměstnává 3000 lidí. Jsem si jistý, že
vaše centrální banka je menší (ČNB udává počet 1484 zaměstnanců – pozn.
red.), a protože nejste v eurozóně, má objektivně víc práce. Za řeckou
centrální banku dnes všechno důležité rozhoduje Frankfurt. Vystačila by
s 200, 300 lidmi. Ostatní jsou zbyteční.
 
To je jeden centrální úřad, propustit 2700 zaměstnanců by asi stát
nevytrhlo.
 
Ne, to je jeden typický příklad. Mohl bych s vámi probírat úřady jeden
po druhém. Za posledních pět let – a to vládla pravice – se počet
pracovníků parlamentu zdvojnásobil. Jak to? Poslanců jsme před pěti lety
měli stejně jako dnes. Zaměstnanci parlamentu nepobírají 14 platů ročně,
jak je běžné jinde, ne, oni berou 16 platů. Navíc se jim patnáctý a
šestnáctý plat nedaní.
 
Vlastní stát nějaké firmy?
 
Tam je to totéž v bleděmodrém. Například Olympic Airways – před
restrukturalizací v roce 2003 to byla státní letecká společnost, která
prodělávala milion eur denně. Oni zaměstnávali dvakrát víc lidí, než
bylo třeba. Přebytek pilotů se maskoval redukcí nalétaných hodin, ale
taky třeba nařízením, že pilot, který letí do New Yorku, tam musí dvě
nebo tři noci přespat. Aby nebyl v Řecku na očích.
 
Co s tím vláda udělala?
 
Zabralo jí to pět let a problém se podařilo vyřešit až za cenu ohromných
finančních kompenzací. Dnes houfy bývalých pilotů sedí doma a pobírají
14 tisíc eur měsíčně za to, že nedělají nic. Takových příkladů jsou
stovky. Ve státním Telekomu zaměstnávali 25 tisíc lidí, až jeho výkonný
ředitel prohlásil, že jich potřebuje jen 12 tisíc, jinak ho zničí
soukromá konkurence. Jenže vláda za žádnou cenu nechtěla vypadat jako
ten, kdo vyhazuje lidi z práce. Takže každý zaměstnanec, který souhlasil
s odchodem, dostal v průměru 200 tisíc eur kompenzace.
 
Ovlivňuje výše odstupného ve veřejném sektoru odstupné v soukromém sektoru?
 
Souvisí to spolu. Zákon podnikatelům nařizuje vyplácet dlouholeté
zaměstnance tolika měsíčními platy, kolik ten člověk ve firmě strávil
roků. Což je na evropské poměry velkorysé. Jaké odstupné předepisuje
zákon v České republice?
 
Tři měsíční platy.
 
U nás je pro dlouholeté zaměstnance v soukromém sektoru stanoveno
minimum 24 platů. Státním zaměstnancům se to ovšem zdá málo, takže
dostávají někde 72, jinde 100 měsíčních platů. Peníze pro lidi, které
stát ve skutečnosti vůbec nepotřebuje, neberou konce.A to je ústřední
problém Řecka. Bohužel v Bruselu stav věcí v Řecku není znám. Ještě jim
to nedošlo.
 
Jak to? Unie má přece v Aténách své lidi, Řecko není v izolaci.
 
Předpokládám, že i kdyby ty souvislosti znali, nebudou tomu prostě
schopni uvěřit.
 
Co s tím?
 
Celá ta řecká nemoc by se dala snadno vyléčit, kdyby politici našli
odvahu sáhnout do veřejného sektoru. Kdyby se zbavili nepotřebných lidí,
deficit by se vypařil. Náš stát na sobě nese ohromné množství tuku,
který by šlo rychle shodit.
 
A bude nová vláda shazovat tuk?
 
Spíš bych si tipnul, že zvýší daně, aby se vyhnula sociálním nepokojům.
A to je katastrofa. Předpokládám, že neudržitelnost situace si uvědomí
trhy – možná ne za měsíc, ale někdy v příštím roce. A pak peníze, které
si vláda musí půjčovat, podraží ještě víc.
 
Řecký dluh ohrožuje celou eurozónu. Co by teď bylo od EU nejchytřejší?
 
Teď zrovna se naskýtá jedna příhodná chvíle, protože vláda do Bruselu
poslala návrh úspor a čeká na jeho schválení. Já na místě unie bych ten
návrh okamžitě poslal zpátky k přepsání. Řekl bych: Skutečné rozpočtové
škrty, prosím.
 
Přiměje řeckou vládu šetřit, když jí ostatní země eurozóny pohrozí, že
žádná pomoc nebude?
 
Takové obecné řeči nám moc nepomůžou. Řekové totiž často reagují
dětinsky. Lepší by bylo, kdyby Evropská komise nebo třeba německá vláda
vyžadovaly od naší vlády odpovědi na konkrétní otázky. Proč si ksakru
vydržujete takový veřejný sektor? Ať jasně řeknou: Nepomůžeme vám, dokud
nesnížíte počet učitelů.
 
Kde by ti učitelé sehnali práci? Řecko nemá žádný průmysl.
 
Ať jdou třeba do turistických služeb. Podle kvalifikovaných odhadů tvoří
30, možná 40 procent našeho HDP šedá ekonomika. Spousta lidí by jenom
zlegalizovala své příjmy z šedé ekonomiky. Akorát už by k nim nepobírala
plat od státu.
 
Kdy vlastně přezaměstnanost ve veřejném sektoru začala? Za starého
Papandrea?
 
Papandreu starší (Andreas P., otec dnešního premiéra, vládl v letech
1981-1989 a 1993-1996 -pozn. red.) opravdu zavedl většinu věcí, které
nás teď tíží. Třeba názor, že stát je třeba ovládnout svými lidmi – čímž
se mimochodem podobal vašim komunistům. Člověk musel být členem strany,
aby získal určité místo. Posiloval odbory. Profesoři na univerzitách se
už nevybírali podle svých kvalit, volí si je studenti. Starý Papandreu,
hrůza hrůz.
 
V roce 1981, kdy začala jeho éra, Řecko také vstoupilo do Evropských
společenství. Jak vás to změnilo?
 
Naše členství bych rozdělil do dvou fází. ... 
dále k vidění zde :
 
 
Aktualizováno Středa, 02 Únor 2011 12:36