Váhání českých vládních poslanců, zda vydat k trestnímu stíhání svou kolegyni Vlastu Parkanovou, je dobrým příkladem pasti, která čeká na každou politickou garnituru, jež začne ve vládní pozici skutečně bojovat proti korupci.
Každá významná politická strana má svou - všelijakou - minulost a už byla u moci. Tedy hojně se setkávala s pokušením korupce a klientelismu a prakticky vždy alespoň část strany těmto svodům také podlehla, napsal dnes slovenský list Sme.
Každá významnější politická strana tak má svou skříň a v ní nějaké kostlivce, čekající, aby z ní mohli vypadnout. Platí to i pro formálně nové strany, které se neobejdou bez pošpiněných politických veteránů.
Nutnou součástí boje proti korupci však je, že politici uvolní ruce prokuratuře a policii, aby mohly konečně normálně fungovat.
"Neřízená" policie však dříve či později dospěje i ke kostlivcům ve vládních skříních, což také u mnoha koaličních politiků, do té doby podporujících boj proti korupci, vede k radikální změně názoru. Nejen ze solidarity s kolegy nebo ze strachu, že přijde řada i na ně. Ale i z jednoduchého důvodu, že takové vyšetřování ohrožuje křehkou koalici a její parlamentní většinu.
A to tím spíš, že s bojem proti korupci přicházejí z logiky věci proreformní vlády prosazující i jiné nepopulární změny, což téměř zákonitě znamená, že jde o křehké a těžce zkoušené koalice, kterým neustále hrozí rozpad.
Pro vládu Ivety Radičové to platilo stejně, jako to platí pro vládu Petra Nečase. A není se co divit, že osobně asi skutečně poctivý Nečas, který ještě snesl odchod nejzkorumpovanější koaliční strany Věcí veřejné do opozice, se v případu Parkanová už přidává k ministrovi financí Kalouskovi a hovoří o policejní šikaně.
V případu Parkanová je totiž téměř vedlejší, zda porušila zákon, když si při nákupu letadel pro armádu nevyžádala další odhad ceny. Stát poškodil už samotný nákup zbytečných letounů.
Tento nákup byl součástí podvodného systému armádních zakázek, na kterém vydělávali jen výrobci a zejména zprostředkovatelé obchodů.
Tento systém nastavil Kalousek a v jeho fungování je namočena velká část vládní i opoziční politické elity. Pokud se do něj policie vážně pustí, nemusí nejen z Nečasovy vlády zůstat kámen na kameni. Není divu, že uvažuje o zařazení zpátečky, uzavírá Sme.
Novinář Petr Kunsek z britských listů se nestačí divit medálnímu humbuku okolo exministra Jiřiny (nick Jiřího Pospíšila v dolní komoře PS). A naopak od mainstreemu vůbec jeho odvolání nelituje. Právě naopak, vyčítá Petru Nečasovi, že odvolání Pospíšila zvládnul provést až teď. Pan Kunsek připomíná Pospíšilovi máslo na hlavě, zejména v oblasti Exekucí a zákona o exekucích. Dále novelu trestního a občanského zákoníku. Kde Pospíšil často popírá sám sebe. Jak jej například při interpelaci urvědčil Stanislav Křeček. A snaží se zničit právní kontinuitu, snad si to někdo tak objednal, že by lobista pan Jurečko? článek uzavírá zhodnocení: "Jiří Pospíšil byl podle mého názoru zdaleka nejhorším ministrem spravedlnosti v dějinách ČR. Výší způsobených škod mnohotisícnásobně předčil legendárního Pavla Němce zvaného „Katar“. "
Odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila vyvolalo mezi veřejností i řadou médií nebývalé množství negativních reakcí. Dnes již exministr je prezentován jako Pan Čistý, jako nejpopulárnější politik. Premiér jeho odvoláním prý zařízl naději na změnu poměrů k lepšímu. Není to ale jinak, či dokonce naopak? Zeptali jsme se komentátora Reflexu Bohumila Pečinky . zdroj parlamentilisty.cz
